1 Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.
2 Jak je napsáno v proroku Izaiášovi: 'Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu [před tebou].
3 Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky.'
4 V té pustině vystoupil Jan, který křtil a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů.
5 A vycházela k němu celá judská krajina a všichni Jeruzalémští a byli od něho křtěni v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy.
6 Jan byl oděn velbloudí srstí a přepásán koženým pasem kolem svých beder a jedl kobylky a polní med.
7 Hlásal: "Za mnou přichází silnější než já; nejsem hoden sklonit se a rozvázat řemínek jeho sandálů.
8 Já jsem vás křtil ve vodě, ale on vás bude křtít v Duchu Svatém."
9 I stalo se v těch dnech, že přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl pokřtěn od Jana v Jordánu.
10 A hned, když vystupoval z vody, uviděl roztrhávající se nebesa a Ducha jako holubici, jak sestupuje k němu.
11 A z nebes zazněl hlas: "Ty jsi ten můj Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení."
12 A hned ho Duch vyhnal do pustiny.
13 V té pustině byl čtyřicet dní pokoušen Satanem. Byl tam s dravou zvěří a andělé mu sloužili.
14 Po Janově uvěznění přišel Ježíš do Galileje a hlásal evangelium Boží.
15 A říkal: "Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží; čiňte pokání a věřte evangeliu."
16 A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Šimonova bratra Ondřeje, jak vrhají do moře síť; byli totiž rybáři.
17 Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí."
18 A hned opustili sítě a následovali ho.
19 A když šel kousek dál, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak v lodi spravují sítě.
20 A hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými pomocníky a odešli za ním.
21 I vešli do Kafarnaum. Hned v sobotu vstoupil do synagógy a učil.
22 Byli ohromeni jeho vyučováním, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako učitelé Písma.
23 V jejich synagóze byl právě člověk s nečistým duchem. Vykřikl:
24 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, vím, kdo jsi: Ten Svatý Boží."
25 Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho."
26 A ten nečistý duch jím zalomcoval, zvolal silným hlasem a vyšel z něho.
27 Všichni užasli a dohadovali se mezi sebou, říkajíce: "Co to je? Nové učení! S autoritou dokonce přikazuje nečistým duchům, a poslouchají ho!"
28 A zpráva o něm se hned rozšířila všude po celém galilejském okolí.
29 A hned, když vyšli ze synagógy, přišli s Jakubem a Janem do domu Šimona a Ondřeje.
30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli.
31 Ježíš přistoupil, uchopil její ruku a pozdvihl ji. Ihned ji horečka opustila a ona je obsluhovala.
32 Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a všechny démonizované.
33 Celé město se shromáždilo přede dveřmi.
34 I uzdravil mnoho trpících rozličnými chorobami a mnoho démonů vyhnal. A nedovoloval těm démonům mluvit, neboť ho znali.
35 Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil.
36 Šimon a ti, kteří byli s ním, se pustili spěšně za ním.
37 Když ho našli, řekli mu: "Všichni tě hledají."
38 Říká jim: "Pojďme jinam, do sousedních městeček, abych i tam hlásal evangelium, neboť kvůli tomu jsem vyšel."
39 A hlásal evangelium v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl démony.
40 Tu přichází k němu malomocný, padá [před ním] na kolena a prosí ho: "Chceš-li, jsi mocen mne očistit."
41 Ježíš, hluboce pohnut, vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď očištěn."
42 A když to řekl, hned od něj malomocenství odešlo, a byl očištěn.
43 Ježíš mu přísně domluvil a hned ho poslal pryč.
44 Řekl mu: "Hleď, abys nikomu nic neřekl! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš, jim na svědectví."
45 On však vyšel a začal to velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš již nemohl veřejně vstoupit do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A přicházeli k němu odevšad.
1 A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma.
2 A hned se shromáždili mnozí lidé, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo.
3 Tu přicházejí, nesouce k němu ochrnutého; nesou ho čtyři.
4 A protože ho pro zástup nemohli k němu přinést, odkryli střechu tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů.
5 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny."
6 Seděli tam někteří z učitelů Písma a uvažovali ve svých srdcích:
7 "Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jeden: Bůh."
8 Ježíš hned svým duchem poznal, že takto v sobě uvažují, a řekl jim: "Proč tak uvažujete ve svých srdcích?
9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: 'Tvé hříchy jsou odpuštěny', nebo říci: 'Vstaň, vezmi své lehátko a choď'?
10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi..." řekne ochrnutému:
11 "Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů."
12 On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže všichni tím byli ohromeni, oslavovali Boha a říkali: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."
13 Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup přicházel k němu a on je vyučoval.
14 Cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: "Následuj mne." On vstal a následoval ho.
15 A když Ježíš stoloval v jeho domě, mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho.
16 Když učitelé Písma a farizeové viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?"
17 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné."
18 Učedníci Janovi a farizeové se právě postili. I přijdou a říkají mu: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"
19 Ježíš jim řekl: "Mohou se ženichovi přátelé postit, když je ženich s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit.
20 Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich odňat, a tehdy v onen den se budou postit."
21 "Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň vytrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zvětší.
22 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne, a víno se vylije a měchy se zničí. Ale mladé víno patří do nových měchů!"
23 I stalo se, že v sobotu procházel obilným polem a jeho učedníci začali cestou trhat klasy.
24 Farizeové mu řekli: "Podívej, proč dělají, co není v sobotu dovoleno?"
25 Ježíš jim říká: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když se ocitl v nouzi a vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?
26 Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?"
27 A řekl jim: "Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
28 Takže Syn člověka je pánem i soboty."
1 Vstoupil opět do synagógy. Tam byl člověk, který měl odumřelou ruku.
2 Pozorně jej sledovali, zda ho v sobotu uzdraví, aby jej obžalovali.
3 A on tomu člověku s odumřelou rukou říká: "Postav se doprostřed."
4 A jim říká: "Je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo zle, duši zachránit, nebo zabít?" Ale oni mlčeli.
5 Rozhlédl se po nich s hněvem a hluboce zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce řekne tomu člověku: "Natáhni svou ruku." Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena.
6 Když farizeové vyšli, hned se s herodiány proti němu radili, jak by ho zahubili.
7 Ježíš se uchýlil se svými učedníky k moři. A vydalo se za ním velké množství lidí z Galileje a z Judska.
8 Také z Jeruzaléma, z Idumeje a Zajordání, z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu velké množství, když slyšeli, co všechno činil.
9 Řekl tedy svým učedníkům, aby pro něj měli stále připravenou loďku, aby se na něho zástup netlačil.
10 Neboť mnohé uzdravil, takže všichni, kteří měli trápení, se na něho valili, aby se ho dotkli.
11 A nečistí duchové, kdykoli ho viděli, padali před ním a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!"
12 Ostře je káral, aby nezjevili, kdo je.
13 Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které sám chtěl. I odešli k němu.
14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium
15 a aby měli pravomoc vyhánět démony.
16 Ustanovil těchto Dvanáct: Šimona, kterému přidal jméno Petr,
17 Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana a přidal jim jméno Boanerges, což znamená 'synové hromu',
18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského
19 a Judu Iškariotského, který ho pak zradil.
20 Přicházejí do domu a opět se shromažďuje zástup, takže nemohou ani chleba pojíst.
21 Když to uslyšeli jeho příbuzní, vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: "Pomátl se."
22 Učitelé Písma, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: "Má Belzebula. Skrze vládce démonů vyhání démony!"
23 Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může Satan vyhánět Satana?
24 Je-li království proti sobě rozděleno, takové království nemůže obstát.
25 Bude-li dům proti sobě rozdělen, takový dům nebude moci obstát.
26 Jestliže Satan povstal sám proti sobě a rozdělil se, nemůže obstát, ale je s ním konec.
27 Avšak nikdo nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže nejprve siláka nespoutá, a pak jeho dům vyloupí.
28 Amen, pravím vám, že všechno bude synům lidským odpuštěno, prohřešení i rouhání, jakkoliv by se rouhali.
29 Kdo by však vědomě promluvil zle proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením."
30 Říkali totiž: "Má nečistého ducha."
31 Tu přichází jeho matka a jeho bratři. Zatímco stojí venku, poslali k němu a volají ho.
32 A kolem něho seděl zástup. Říkají mu: "Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají."
33 Odpovídá jim: "Kdo je má matka a moji bratři?"
34 A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, má matka a moji bratři.
35 Neboť kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."
1 A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; a celý zástup byl na břehu u moře.
2 A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal:
3 "Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít.
4 A stalo se, když rozséval, že některé zrno padlo podél cesty; i přišli ptáci a sezobali je.
5 A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vyrazilo, protože nemělo hlubokou zem.
6 Když vyšlo slunce, bylo spáleno; a protože nemělo kořen, uschlo.
7 Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8 A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou."
9 A říkal: "Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!"
10 Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti na ta podobenství.
11 Říkal jim: "Vám je dáno tajemství království Božího, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,
12 aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno."
13 A řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství?
14 Rozsévač rozsévá Slovo.
15 Tito pak jsou 'podél cesty', kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté.
16 A [podobně] tito jsou 'na skalnatá místa' zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.
17 A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají.
18 A další jsou ti, kteří jsou rozséváni 'do trní': To jsou ti, kteří slyší Slovo,
19 ale potom přicházejí starosti tohoto věku, klam bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.
20 Ale tito jsou 'na dobrou zem' zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedno třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou."
21 A říkal jim: "Zdali přinášejí lampu, aby byla postavena pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby byla postavena na stojan?
22 Vždyť [nic] není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo.
23 Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá."
24 A říkal jim: "Věnujte pozornost tomu, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno.
25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, co má, bude od něho vzato."
26 A říkal: "S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;
27 v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.
28 Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu.
29 A když úroda dozraje, hned posílá srp, neboť nastala sklizeň."
30 A říkal: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
31 Je jako zrno hořčice. Když je zaseto na zem, je menší než všechna semena na zemi.
32 A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny byliny a vytváří velké ratolesti, takže v jeho stínu mohou hnízdit nebeští ptáci."
33 A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet.
34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval.
35 Toho dne, když nastal večer, jim říká: "Přejděme na druhou stranu."
36 Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.
37 Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se již loď naplňovala.
38 A on spal na zádi na podušce. Budí ho a říkají mu: "Mistře, nezajímá tě, že hyneme?"
39 Probudil se, pokáral vítr a řekl moři: "Mlč, buď zticha!" A vítr přestal a nastalo veliké utišení.
40 Řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?"
41 Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: "Kdo to tedy je, že i vítr i moře ho poslouchají?"
1 Přišli na protější břeh moře do krajiny Gerasénů.
2 A jak vystoupil z lodi, hned vyšel proti němu z hrobů člověk s nečistým duchem,
3 který měl obydlí v hrobech. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat,
4 neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit.
5 A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny.
6 Když uviděl Ježíše z dálky, přiběhl a poklonil se mu
7 a silným hlasem zařval: "Co je ti do mne, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!"
8 Ježíš mu totiž říkal: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!"
9 A tázal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Řekl mu: "Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho."
10 A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.
11 Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů.
12 [Všichni ti démoni] ho poprosili: "Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili."
13 On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a topilo se v moři.
14 Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo.
15 Přicházejí k Ježíši a pozorují toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl - toho, který měl Legii - a ulekli se.
16 A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích.
17 Začali ho prosit, aby odešel z jejich území.
18 Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním.
19 Nedovolil mu to, ale řekl mu: "Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval."
20 On odešel a začal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhý břeh, shromáždil se k němu velký zástup; a byl u moře.
22 Tu přišel jeden z představených synagógy, jménem Jairos. Když ho spatřil, padl k jeho nohám
23 a velmi ho prosil: "Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila."
24 Ježíš odešel s ním. A následoval ho velký zástup a tlačili se na něho.
25 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok.
26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.
27 Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu.
28 Neboť říkala: "Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena."
29 A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena z toho trápení.
30 Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a říkal: "Kdo se dotkl mých šatů?"
31 Jeho učedníci mu říkali: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?"
32 Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.
33 Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.
34 A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení."
35 Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?"
36 Ale Ježíš neposlechl to, co bylo mluveno, a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!"
37 A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.
38 Přicházejí do domu představeného synagógy a Ježíš vidí rozruch a ty, kteří velice pláčou a hlučně naříkají.
39 Vešel a řekl jim: "Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí."
40 Oni se mu vysmívali. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.
41 Uchopil ruku dítěte a řekl mu: "Talitha kúm", což přeloženo znamená: 'Děvče, tobě říkám, vstávej!'
42 A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo mu dvanáct let. A zmocnil se jich veliký úžas.
43 Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.
1 Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho provázeli.
2 Když nastala sobota, začal učit v synagóze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli vyvedeni z míry a říkali: "Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné věci se dějí skrze jeho ruce!
3 Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?" A pohoršovali se nad ním.
4 Ježíš jim říkal: "Prorok není bez úcty, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě."
5 A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je.
6 A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil.
7 Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy.
8 Přikázal jim: "Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku,
9 ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv."
10 A říkal jim: "Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud se odtamtud nevydáte dál.
11 A kterékoli místo by vás nepřijalo a neposlechli vás, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví."
12 Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání.
13 Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.
14 Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci."
15 Jiní však říkali: "Je to Eliáš!" Jiní zase říkali: "Prorok - jeden z těch proroků."
16 Když to uslyšel Herodes, říkal: "Jan, kterého jsem já sťal, ten byl vzkříšen z mrtvých."
17 Neboť sám Herodes poslal a zmocnil se Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.
18 Jan totiž Herodovi říkal: "Není ti dovoleno mít ženu svého bratra!"
19 A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.
20 Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale rád mu naslouchal.
21 Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své hodnostáře, vojenské velitele a přední muže z Galileje.
22 Tu vešla dcera té Herodiady, zatančila a zalíbila se Herodovi a jeho spolustolovníkům. Král řekl té dívce: "Požádej mě, oč chceš, a dám ti to."
23 A zapřísahal se jí: "O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice mého království."
24 I vyšla a řekla své matce: "Oč bych měla požádat?" Ona řekla: "O hlavu Jana Křtitele!"
25 A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: "Chci, abys mi okamžitě dal na míse hlavu Jana Křtitele!"
26 Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a svým stolovníkům ji nechtěl odmítnout.
27 Král hned poslal kata a nařídil přinést jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,
28 přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce.
29 Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.
30 Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili.
31 Řekl jim: "Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.
32 Odjeli tedy lodí stranou na opuštěné místo.
33 Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.
34 Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem.
35 Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: "Toto místo je opuštěné a je již pozdě.
36 Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu."
37 On jim však odpověděl: "Vy sami jim dejte najíst." Řekli mu: "Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?"
38 On jim řekl: "Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se." Když to zjistili, řekli: "Pět a dvě ryby."
39 Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu.
40 Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti.
41 Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.
42 Všichni pojedli a byli nasyceni.
43 A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb.
44 Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů.
45 A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, zatímco on propustí zástup.
46 Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil.
47 A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi.
48 Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout.
49 Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přelud, a vykřikli.
50 Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem! Nebojte se!"
51 A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se].
52 Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé.
53 Když se přeplavili ke břehu, přišli do Genezaretu a tam přistáli.
54 Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali.
55 Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56 A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a každý, kdo se ho dotkl, byl uzdraven.
1 Shromáždili se k němu farizeové a někteří z učitelů Písma, kteří přišli z Jeruzaléma.
2 A uviděli některé z jeho učedníků, že jedí chleby nečistýma, to jest neomytýma rukama.
3 Farizeové a všichni Židé, držíce tradici starších, totiž nejedí, dokud si k zápěstí neumyjí ruce.
4 Když přijdou z tržiště, jestliže se neomyjí, nejedí. A je ještě mnoho jiného, co převzali a drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek.
5 Farizeové a učitelé Písma se ho ptali: "Proč tvoji učedníci nejednají podle tradice starších, ale jedí chléb nečistýma rukama?"
6 On jim však řekl: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je napsáno: 'Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.
7 Marně mne však uctívají, když jako Boží učení učí příkazy lidí.'
8 Opustili jste přikázání Boží a držíte tradici lidí."
9 A říkal jim: "Krásně odmítáte přikázání Boží, abyste zachovali svou tradici.
10 Vždyť Mojžíš řekl: 'Cti svého otce a svou matku' a 'Ten, kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře!'
11 Vy však říkáte: 'Řekne-li člověk otci nebo matce: To, co z mého by ti prospělo, to je korbán, což jest dar Bohu',
12 již mu nedovolujete nic učinit pro jeho otce nebo matku.
13 Rušíte Boží slovo vaší tradicí, kterou jste předali, a takových podobných věcí činíte mnoho."
14 Opět k sobě zavolal zástup a řekl jim: "Poslyšte mne všichni a pochopte.
15 Nic, co je vně člověka a vchází do něho, ho nemůže znečistit, ale co z člověka vychází, to člověka znečišťuje.
16 [Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.]"
17 A když od zástupu vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.
18 Řekl jim: "I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že vše, co zvnějšku vchází do člověka, ho nemůže znečistit,
19 protože nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází do odpadu, který očišťuje všechny pokrmy?"
20 Říkal však: "To, co z člověka vychází, to člověka znečišťuje.
21 Neboť zevnitř ze srdce lidí vycházejí zlé úmysly: smilstva, krádeže, vraždy,
22 cizoložství, hrabivost, špatnosti, lest, bezuzdnost, závist, urážky, pýcha, pošetilost.
23 Všechny tyto špatnosti vycházejí zevnitř a znečišťují člověka."
24 Pak vstal a odešel odtamtud na území Týru [a Sidónu]. Vstoupil do domu a chtěl, aby se to nikdo nedověděl, nemohl se však skrýt.
25 Ale uslyšela o něm žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha; hned přišla a padla k jeho nohám.
26 Ta žena byla Řekyně, rodem Syrofeničanka, a prosila ho, aby toho démona z její dcery vyhnal.
27 Říkal jí: "Nech nejprve nasytit děti. Není správné vzít chléb dětí a hodit jej psíkům."
28 Ona však odpověděla a říká mu: "[Ano,] Pane, i psíci pod stolem jedí z drobtů po dětech."
29 Řekl jí: "Kvůli tomuto slovu jdi domů; ten démon z tvé dcery vyšel."
30 Odešla do svého domu a našla dítě vržené na lůžko a shledala, že démon z něj vyšel.
31 Ježíš odešel z území Týru a šel opět přes Sidón ke Galilejskému moři středem území Dekapole.
32 Přivedli k němu hluchého a špatně mluvícího člověka a prosili ho, aby na něho vložil ruku.
33 Vzal si ho stranou od zástupu, vložil své prsty do jeho uší, plivnul a dotkl se jeho jazyka,
34 vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: "Effatha", což znamená: 'Otevři se.'
35 A jeho uši byly hned otevřeny a bylo uvolněno pouto jeho jazyka a začal mluvit správně.
36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali; čím víc jim to však nařizoval, tím víc to rozhlašovali.
37 Byli převelice ohromeni a říkali: "Všechno dobře učinil. Dokonce činí, aby hluší slyšeli a němí mluvili."
1 Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a říká jim:
2 "Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají při mně a nemají co jíst.
3 A propustím-li je postící se domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka."
4 Jeho učedníci mu odpověděli: "Odkud bude moci někdo zde na opuštěném místě nasytit tyto lidi chleby?"
5 Ptal se jich: "Kolik máte chlebů?" Oni řekli: "Sedm."
6 Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu.
7 Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali.
8 Pojedli a byli nasyceni a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků.
9 Těch, kteří jedli, bylo asi čtyři tisíce lidí. Pak je propustil.
10 A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy.
11 Vyšli farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, pokoušejíce ho.
12 Hluboce povzdechl svým duchem a řekl: "Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení."
13 A opustil je, opět vstoupil [do lodi] a odjel na druhou stranu.
14 Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb.
15 A on jim nařizoval: "Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova."
16 I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby.
17 Zpozoroval to a řekl jim: "Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? [Ještě] máte své srdce ztvrdlé?
18 Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si,
19 když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?" Řekli mu: "Dvanáct."
20 "Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?" Řekli mu: "Sedm."
21 A říkal jim: "Ještě nechápete?"
22 Přicházejí do Bethsaidy a přivádějí mu slepého a žádají ho, aby se ho dotkl.
23 Ježíš uchopil ruku toho slepého, vyvedl ho z vesnice, a když plivl do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho: "Vidíš něco?"
24 On vzhlédl a říkal: "Vidím lidi, vidím je jako stromy, a chodí."
25 Pak opět vložil ruce na jeho oči a on prohlédl, jeho zrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně.
26 A poslal ho domů se slovy: "Do vesnice teď nevstupuj [ani to nikomu ve vesnici neřekni]!"
27 Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: "Za koho mne lidé pokládají?"
28 Oni mu řekli: "Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků."
29 A on se jich tázal: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpovídá: "Ty jsi Kristus."
30 Přísně jim domluvil, aby o něm nikomu neříkali.
31 A začal je učit, že Syn člověka musí hodně trpět a být zavržen od starších, předních kněží a učitelů Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.
32 A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.
33 Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral Petra a řekl: "Jdi ode mne, satane, protože ti nejde o věci Boží, ale o věci lidí."
34 A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: "Chce-li někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a vezme svůj kříž a následuje mne.
35 Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji. Kdo však zahubí svou duši kvůli mně a evangeliu, zachrání ji.
36 Vždyť co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši?
37 Neboť co může dát člověk výměnou za svou duši?
38 Kdo by se styděl za mně a za moje slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly."
1 A říkal jim: "Amen, pravím vám, že jsou někteří ze zde stojících, kteří zajisté neokusí smrti, dokud neuvidí království Boží, přišlé v moci."
2 A po šesti dnech vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl stranou na vysokou horu. A byl před nimi proměněn.
3 Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.
4 A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
5 Petr na to Ježíšovi řekl: "Rabbi, je dobré, že jsme zde. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden."
6 Nevěděl totiž, co by na to řekl, neboť se velmi vyděsili.
7 A objevil se oblak, který je zastiňoval, a z oblaku se ozval hlas: "Toto je můj Syn, ten Milovaný, poslouchejte ho."
8 A náhle, když se rozhlédli, neviděli již nikoho s sebou, kromě samotného Ježíše.
9 A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
10 Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená 'vstát z mrtvých'.
11 A ptali se ho: "Proč učitelé Písma říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?"
12 On jim říkal: "Nejprve vskutku přichází Eliáš obnovovat všechny věci. Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen?
13 Avšak pravím vám, že Eliáš nejen již přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno."
14 A když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Písma, jak se s nimi přou.
15 A hned všichni v zástupu, jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho.
16 I zeptal se jich: "O čem se s nimi přete?"
17 A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: "Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.
18 Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a usychá. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli."
19 On jim na to říká: "Ach, pokolení nevěrné, dokdy budu u vás? Dokdy vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně."
20 I přivedli ho k němu. Jakmile ho spatřil, ihned s ním ten duch zatřásl, a když spadl na zem, válel se a pěnil.
21 Ježíš se zeptal jeho otce: "Jak je to dlouho, co se mu to stává?" On řekl: "Od dětství.
22 Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám."
23 Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."
24 Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: "Věřím, pomáhej mé nevíře!"
25 Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už nikdy do něho nevstupuj!"
26 Ten vykřikl a silně jím zatřásl a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.
27 Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal.
28 Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho o samotě ptali: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
29 Řekl jim: "Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě [a půstu]."
30 A vyšli odtamtud a procházeli Galileou a nechtěl, aby ho někdo poznal.
31 Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho. A až bude zabit, po třech dnech vstane."
32 Oni tento výrok nechápali, ale báli se ho zeptat.
33 A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, tázal se jich: "O čem jste cestou hovořili?"
34 Oni však mlčeli, neboť cestou se mezi sebou dohadovali, kdo je největší.
35 Posadil se, zavolal Dvanáct a říká jim: "Chce-li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech."
36 A vzal dítě a postavil je doprostřed nich; vzal je do náručí a řekl jim:
37 "Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, ne mne přijímá, ale toho, který mne poslal."
38 Jan mu říkal: "Učiteli, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu v tom, protože nechodil s námi."
39 Ježíš však řekl: "Nebraňte mu, neboť není nikdo, kdo učiní mocný čin na základě mého jména, aby mohl brzy nato o mně promluvit zle.
40 Vždyť kdo není proti nám, je pro nás.
41 Neboť kdo by vám dal napít číši vody v tom jménu, že jste Kristovi, amen, pravím vám, že určitě nepřijde o svou odměnu."
42 "Ale kdo by svedl k pádu jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něho lepší, kdyby mu byl přivázán velký mlýnský kámen kolem krku a byl hozen do jezera.
43 Svádí-li tě tvá ruka, utni ji. Lepší je pro tebe vejít zmrzačený do života, než mít obě ruce a odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně,
44 [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].
45 A svádí-li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe vejít chromý do života, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny,
46 [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].
47 A svádí-li tě tvé oko, vyjmi ho. Lepší je pro tebe vejít jednooký do Božího království, než mít obě oči a být hozen do Gehenny,
48 kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.
49 Neboť každý bude ohněm osolen [a každá oběť bude osolena solí].
50 Dobrá je sůl. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl v sobě a mezi sebou si počínejte pokojně."
1 Vstal odtamtud a přišel do oblasti Judeje a Zajordání. A scházejí se k němu opět zástupy a jak byl zvyklý, zase je učil.
2 A přišli farizeové, aby ho zkoušeli. Ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit svou ženu.
3 On jim odpověděl: "Co vám přikázal Mojžíš?"
4 Oni pak řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit."
5 Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto přikázání.
6 Od počátku stvoření je [Bůh] učinil mužského a ženského pohlaví.
7 Kvůli tomu opustí člověk svého otce i matku a připojí se ke své ženě.
8 A budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jedno tělo.
9 Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje."
10 V domě se ho na to učedníci opět ptali.
11 Říká jim: "Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní.
12 A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží."
13 A přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali.
14 Když to Ježíš uviděl, zamrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.
15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí."
16 A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a svolával na ně požehnání.
17 A když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Dobrý učiteli, co mám udělat, abych obdržel za dědictví věčný život?"
18 Ježíš mu řekl: "Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jeden: Bůh.
19 Přikázání znáš, abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, nepodvedl; cti svého otce a matku."
20 On mu řekl: "Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí."
21 Ježíš na něho pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: "Jedno ti chybí; odejdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi a zde mne doprovázej."
22 On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku.
23 Ježíš se rozhlédl a říká svým učedníkům: "Jak nesnadno ti, kteří mají majetek, vstoupí do Božího království."
24 Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to říká: "Děti, jak nesnadné je pro ty, kteří spoléhají na majetek, vejít do Božího království.
25 Snazší je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do království Božího."
26 Oni byli velice ohromeni a říkali mezi sebou: "Kdo tedy může být zachráněn?"
27 Ježíš na ně pohleděl a říká: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno."
28 Petr mu začal říkat: "Hle, my jsme všechno opustili a následujeme tě."
29 Ježíš říkal: "Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu,
30 aby nedostal nyní v tomto období stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný.
31 Mnozí první budou poslední a poslední první."
32 Byli na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli. Vzal si opět Dvanáct k sobě a začal jim říkat, co se mu má přihodit:
33 "Hle, vystupujeme do Jeruzaléma; Syn člověka bude vydán předním kněžím a učitelům Písma a odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům.
34 Budou se mu posmívat, plivat na něho, zbičují ho a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých."
35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Učiteli, chceme, abys nám učinil, o cokoli tě požádáme."
36 On pak jim řekl: "Co chcete, abych vám učinil?"
37 Oni mu řekli: "Dej nám, abychom se posadili ve tvé slávě jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici."
38 Ježíš jim řekl: "Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?"
39 Oni mu řekli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete křtěni.
40 Není však má věc, dát někomu usednout po mé pravici nebo levici, ale usednou tam ti, pro které je to připraveno."
41 Když to uslyšelo těch deset, začali být rozhořčeni nad Jakubem a Janem.
42 Ježíš si je zavolal a říká jim: "Víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů, panují nad nimi a jejich velcí je utiskují.
43 Avšak ne tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem;
44 a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech.
45 Vždyť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svou duši jako výkupné za mnohé."
46 Přišli do Jericha. A když vycházel se svými učedníky a dosti velikým zástupem z Jericha, syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák, seděl u cesty.
47 A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!"
48 Mnozí mu přísně domlouvali, aby mlčel, ale on křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
49 Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Volají tedy toho slepého a říkají mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!"
50 On odhodil svůj plášť, vyskočil na nohy a přišel k Ježíšovi.
51 Ježíš mu odpověděl: "Co chceš, abych ti učinil?" Ten slepý mu řekl: "Rabbuni, abych prohlédl!"
52 A Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě uzdravila." A hned prohlédl a provázel ho cestou.
1 A když se přibližují k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, posílá dva ze svých učedníků
2 a říká jim: "Jděte do té vesnice před vámi, a hned jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil. Odvažte je a přiveďte.
3 A jestliže vám někdo řekne: 'Co to děláte?' řekněte: 'Pán je potřebuje a hned je sem zase pošle.'"
4 Odešli a nalezli oslátko uvázané u dveří venku na ulici a odvázali je.
5 A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: "Co to děláte, že odvazujete to oslátko?"
6 Oni jim řekli, jak řekl Ježíš, a ti je nechali.
7 A přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil.
8 A mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha, jiní pak ratolesti, které nařezali na polích.
9 Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: "Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!
10 Požehnané přicházející království našeho otce Davida! Hosanna na výsostech!"
11 A vstoupil do Jeruzaléma do chrámu a rozhlédl se po všem. Protože již bylo pozdě, vyšel s Dvanácti do Betanie.
12 Když vyšli následujícího dne z Betanie, dostal hlad.
13 A z dálky uviděl fíkovník mající listí a přišel, zdali v něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic kromě listů; nebylo totiž období fíků.
14 I řekl mu: "Kéž již nikdy v tomto věku z tebe nikdo nejí ovoce." A jeho učedníci to slyšeli.
15 A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a nakupovali, a převrhl stoly směnárníků a sedadla prodávajících holoubata.
16 A nedovoloval, aby někdo pronesl nějakou nádobu skrze chrám.
17 Učil a říkal jim: "Což není napsáno: 'Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy'? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů."
18 Uslyšeli to přední kněží a učitelé Písma a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli; celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen.
19 Když nastal večer, vycházeli ven z města.
20 A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů.
21 Petr se rozpomenul a řekl mu: "Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý."
22 Ježíš jim na to řekl: "Mějte víru Boží.
23 Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: 'Zvedni se a vrhni se do moře' a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude mu to dáno.
24 Proto vám pravím, všechno za cokoliv se modlíte a co žádáte, věřte, že jste přijali, a bude vám to dáno.
25 A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vám vaše přestoupení. "
26 Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí (ta) vaše přestoupení.}
27 A přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu přední kněží, učitelé Písma a starší
28 a říkali mu: "V jaké pravomoci to činíš? A kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?"
29 Ježíš jim řekl: "Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím.
30 Byl Janův křest z nebe nebo z lidí? Odpovězte mi."
31 Začali se mezi sebou přít a říkali: "Řekneme-li: 'Z nebe', řekne: 'Proč jste mu tedy neuvěřili?'
32 Máme říci: 'Z lidí'?" Báli se zástupu, neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok.
33 Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím."
1 A začal k nim mluvit v podobenstvích. "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval.
2 V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby vzal od vinařů díl z plodů vinice.
3 Vzali ho, zbili a poslali s prázdnou.
4 Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili.
5 Poslal jiného, toho zabili; a mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli.
6 Měl ještě jednoho, svého milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: 'Zastydí se před mým synem.'
7 Ti vinaři si však mezi sebou řekli: 'Toto je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.'
8 A vzali ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice.
9 Co tedy učiní pán vinice? Přijde, vinaře zahubí a vinici dá jiným.
10 Ani toto Písmo jste nečetli: 'Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu.
11 Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích'?"
12 Chtěli se ho zmocnit, ale zalekli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli.
13 Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14 Přišli a řekli mu: "Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nezáleží ti na nikom, neboť nebereš ohled na postavení člověka, ale pravdivě učíš Boží cestu; je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme dát, či nemáme dát?"
15 On však znal jejich přetvářku a řekl jim: "Proč mne zkoušíte? Přineste mi denár, abych se podíval."
16 Oni jej přinesli a Ježíš jim říká: "Čí je ten obraz a nápis?" Oni mu řekli: "Císařův."
17 Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad ním divili.
18 Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
19 "Učiteli, Mojžíš nám napsal, že když by něčí bratr zemřel a zanechal ženu, ale nezanechal dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil potomka svému bratru.
20 Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka.
21 I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak.
22 Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena.
23 Když vstanou při vstání z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu."
24 Ježíš jim říkal: "Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc?
25 Neboť když vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebesích.
26 O mrtvých pak, že jsou probouzeni, jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu 'u keře' Bůh řekl: 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'?
27 Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!"
28 Tu přistoupil jeden z učitelů Písma, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
29 Ježíš odpověděl: "První je: 'Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jeden jest'
30 a 'budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly'.
31 Druhé je toto: 'Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.' Není jiné přikázání větší než tato."
32 I řekl mu ten učitel Písma: "Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jeden a není jiného mimo něho
33 a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celozápaly a oběti."
34 Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se ho již neodvažoval zeptat.
35 A když Ježíš odpověděl, začal vyučovat v chrámě: "Jak to, že učitelé Písma říkají, že Kristus je syn Davidův?
36 Sám David řekl v Duchu Svatém: 'Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele pod tvé nohy.'
37 Sám David ho nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?" A velký zástup mu rád naslouchal.
38 Ve svém učení říkal: "Varujte se učitelů Písma, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a být pozdravováni na tržištích
39 a chtějí přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
40 Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení."
41 [Ježíš] se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup hází do pokladnice měděné mince. A mnozí bohatí házeli hodně.
42 A přišla jedna chudá vdova a hodila dvě lepta, což je quadrans.
43 Přivolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, že tato chudá vdova hodila víc než všichni ti, kteří házeli do pokladnice.
44 Všichni totiž hodili ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku hodila vše, co měla, celé svoje živobytí."
1 Když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Učiteli, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!"
2 Ježíš mu řekl: "Hledíš na tyto veliké stavby? Nezůstane tu kámen na kameni, všechno bude zbořeno."
3 A když seděl na Olivové hoře naproti chrámu, ptali se ho v soukromí Petr, Jakub, Jan a Ondřej:
4 "Pověz nám, kdy to bude a jaké bude znamení, až se to všechno začne naplňovat?"
5 Ježíš jim začal říkat: "Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl.
6 Mnozí budou přicházet na základě mého jména a budou říkat: 'Já jsem' a svedou mnohé.
7 Když uslyšíte o válkách a válečné zprávy, nestrachujte se, musí to nastat, ale ještě nebude konec.
8 Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Budou zemětřesení na různých místech, bude hlad [a nepokoje]. To bude začátek porodních bolestí.
9 Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat soudům a do synagóg, budete biti a budete stavěni před místodržitele a krále kvůli mně, jim na svědectví.
10 Všem národům musí být nejprve vyhlášeno evangelium.
11 A když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý.
12 A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě a povstanou děti proti rodičům a usmrtí je.
13 A budete všemi nenáviděni pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn."
14 "Když pak uvidíte 'ohavnost zpustošení' postavenou, kde nemá být - kdo čte, ať rozumí - tehdy ti, kteří budou v Judeji, ať uprchnou do hor.
15 Kdo bude na střeše, ať nesestoupí ani nevstoupí dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu.
16 A kdo na poli, ať se neobrátí k věcem, které jsou vzadu, aby si vzal svůj plášť.
17 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
18 Modlete se tedy, aby to nenastalo v zimě.
19 Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane.
20 A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny.
21 A tehdy, když by vám někdo řekl: 'Hle, zde je Kristus! Hle, tam!', nevěřte.
22 Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, sváděli vyvolené na scestí.
23 Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl."
24 "Ale v oněch dnech, po onom soužení 'zatmí se slunce a měsíc nebude vydávat svou záři.
25 Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, budou otřeseny.'
26 A potom uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou.
27 A tehdy vyšle anděly a bude shromažďovat své vyvolené ze čtyř větrů od nejzazšího konce země až po nejzazší konec nebe."
28 "Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, poznáváte, že léto je blízko.
29 Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, poznávejte, že je blízko přede dveřmi.
30 Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.
31 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou."
32 "O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.
33 Dávejte pozor, bděte [a modlete se], neboť nevíte, kdy je ten určený čas.
34 Jako člověk, který je na cestách: opustil svůj dům, dal svým otrokům plnou moc, každému jeho práci, a dveřníkovi přikázal, aby bděl.
35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem,
36 aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící.
37 Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!"
1 Byly dva dny před hodem velikonočního beránka a svátky Nekvašených chlebů. Přední kněží a učitelé Písma hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili.
2 Říkali totiž: "Ne během svátku, aby snad nebylo pozdvižení lidu."
3 Když byl v Betanii v domě Šimona malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a vylila na jeho hlavu.
4 Někteří se mezi sebou rozhořčovali: "K čemu je ta ztráta oleje?
5 Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a ty dát chudým!" A hněvali se na ni.
6 Ježíš řekl: "Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek.
7 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim dobře učinit; mne však nemáte vždycky.
8 Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu.
9 Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude vyhlášeno evangelium, bude se také na její památku mluvit o tom, co tato žena učinila."
10 A Juda Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k předním kněžím, aby jim ho vydal.
11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
12 Prvního dne Nekvašených chlebů, když obětovali velikonočního beránka, říkají mu jeho učedníci: "Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu velikonočního beránka?"
13 I poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk nesoucí džbán vody. Jděte za ním
14 a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl velikonočního beránka?'
15 A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo."
16 Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili velikonočního beránka.
17 Když nastal večer, přichází s Dvanácti.
18 A když byli u stolu a jedli, Ježíš řekl: "Amen, pravím vám, že jeden z vás, který se mnou jí, mne vydá."
19 Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: "Snad ne já?"
20 On jim řekl: "Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse.
21 Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno, běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka vydáván. Bylo by mu lépe, kdyby se onen člověk nenarodil."
22 A když jedli, vzal chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: "Vezměte, toto je mé tělo."
23 A vzal kalich, vzdal díky a dal jim a napili se z něj všichni.
24 A řekl jim: "Toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé.
25 Amen, pravím vám, že se již jistě nenapiji z plodu révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království."
26 A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
27 A Ježíš jim říká: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je napsáno: 'Budu bít pastýře a ovce se rozptýlí.'
28 Ale po mém zmrtvýchvstání půjdu před vámi do Galileje."
29 Petr mu říkal: "I kdyby všichni odpadli, já ne!"
30 A Ježíš mu říká: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty se mne třikrát zřekneš."
31 On však mluvil důrazně: "I kdybych musel s tebou zemřít, určitě se tě neodřeknu." Podobně mluvili i všichni ostatní.
32 A přicházejí k místu, které se jmenuje Getsemane. A říká svým učedníkům: "Posaďte se zde, než se pomodlím."
33 A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a být stísněný.
34 Říká jim: "Má duše je zarmoucená až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
35 Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, minula tato hodina.
36 Říkal: "Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty."
37 A přichází a nalézá je spící. Říká Petrovi: "Šimone, spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu probdít?
38 Bděte a modlete se, abyste nepřišli do zkoušky. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé."
39 A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu.
40 A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli.
41 A přichází po třetí a říká jim: "Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
42 Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne vydává."
43 A hned, zatímco ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od předních kněží, učitelů Písma a starších, s meči a holemi.
44 Ten, který ho vydával, měl s nimi takto domluvené znamení: "Kterého políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odvádějte!"
45 Když přišel, hned k němu přistoupil a říká: "Rabbi!" A vřele ho políbil.
46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
47 Kdosi z přítomných tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.
48 Ježíš jim na to řekl: "Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli.
49 Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mě. Ale musí se naplnit Písma."
50 A všichni ho opustili a utekli.
51 Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený plátěný šat, i chtěli se ho zmocnit.
52 On tam zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý.
53 Ježíše odvedli k veleknězi a shromažďují se všichni přední kněží, starší a učitelé Písma.
54 Petr ho z dálky následoval až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se sluhy a ohříval se u světla ohně.
55 Přední kněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho usmrtili, ale nenalézali.
56 Neboť mnozí proti němu lživě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná.
57 Někteří povstali a lživě proti němu svědčili:
58 "My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou."
59 A ani tak jejich svědectví nebylo shodné.
60 I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tito proti tobě svědčí?"
61 On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz ptal a říká mu: "Jsi ty Kristus, Syn Požehnaného?"
62 Ježíš řekl: "Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky."
63 Velekněz roztrhl svá roucha a říká: "Nač ještě potřebujeme svědky?
64 Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?" Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti.
65 A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: "Zaprorokuj!" A biřici ho zasypali ranami.
66 A zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek.
67 Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem."
68 On však zapřel: "Nevím ani nerozumím, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora a kohout zakokrhal.
69 A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: "Tento je z nich."
70 On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: "Skutečně jsi jeden z nich, neboť jsi také z Galileje."
71 On se pak začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o kterém mluvíte."
72 A hned kohout podruhé zakokrhal. Tu si Petr vzpomněl na výrok, jak mu Ježíš řekl: "Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát se mne zřekneš," a zhroutil se a plakal.
1 A hned časně zrána přední kněží se staršími a učiteli Písma - celá velerada - se poradili, Ježíše spoutali, odvedli a vydali Pilátovi.
2 Pilát se ho otázal: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty říkáš."
3 Přední kněží ho velmi obviňovali.
4 Pilát se ho znovu zeptal: "Nic neodpovídáš? Podívej, z čeho všeho tě obviňují!"
5 Ježíš však již nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
6 O svátcích jim propouštěl jednoho vězně, o kterého žádali.
7 Se vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, byl uvězněný muž zvaný Barabáš.
8 Zástup vystoupil k Pilátovi a začal žádat, aby učinil, jak jim činíval.
9 Pilát jim odpověděl: "Chcete, abych vám propustil krále Židů?"
10 Poznával totiž, že ho přední kněží vydali ze závisti.
11 Přední kněží však podnítili zástup, aby jim raději propustil Barabáše.
12 Pilát jim zase na to říkal: "Co tedy chcete, abych učinil s tím, kterého nazýváte králem Židů?"
13 Oni opět zvolali: "Ukřižuj ho!"
14 Pilát jim říkal: "Co učinil zlého?" Oni pak ještě silněji zvolali: "Ukřižuj ho!"
15 Pilát, který si přál vyhovět zástupu, jim propustil Barabáše; Ježíše zbičoval a vydal, aby byl ukřižován.
16 Vojáci ho odvedli dovnitř nádvoří, do místodržitelova paláce, a svolali celou setninu.
17 Oblékli mu purpur, upletli trnový věnec a nasadili mu jej
18 a začali ho zdravit: "Buď zdráv, králi Židů!"
19 Bili ho po hlavě rákosem, plivali na něj, poklekali a klaněli se mu.
20 Když se mu naposmívali, svlékli ho z purpuru a oblékli mu jeho šaty. Vyvedli ho, aby ho ukřižovali.
21 A nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandra a Rufa, který šel kolem z pole, přinutili, aby vzal jeho kříž.
22 Přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená 'místo lebky'.
23 Dávali mu pít víno okořeněné myrhou, on však si je nevzal.
24 Pak jej křižují a dělí si jeho šaty, losujíce o ně, kdo si co vezme.
25 Byla třetí hodina, když ho ukřižovali.
26 A byl napsán nápis o jeho vině: Král Židů.
27 Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po jeho levici.
28 [Naplnilo se Písmo, které praví: 'Byl započten mezi bezzákonné.']
29 A ti, co kráčeli kolem, ho tupili, pokyvovali svými hlavami a říkali: "Ó, ten, který boří svatyni a ve třech dnech ji staví!
30 Sestup s kříže a zachraň se!"
31 Podobně se i přední kněží a učitelé Písma mezi sebou vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, sebe zachránit nedokáže.
32 Ať nyní Kristus, král Izraele, sestoupí s kříže, abychom uviděli a uvěřili." Také ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním, ho haněli.
33 A když nastala šestá hodina, padla tma na celou zemi až do deváté hodiny.
34 O deváté hodině Ježíš zvolal silným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachthani?" což v překladu znamená: 'Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?'
35 Někteří z těch, co stáli poblíž, to uslyšeli a říkali: "Hle, volá Eliáše."
36 Kdosi pak běžel, naplnil houbu octem, připevnil na rákos a dával mu pít se slovy: "Nechte, ať uvidíme, přijde-li Eliáš, aby ho sundal."
37 Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.
38 A opona ve svatyni se roztrhla ve dví odshora až dolů.
39 Když setník, který stál blízko naproti němu, uviděl, že takto vydechl, řekl: "Tento člověk byl opravdu Boží Syn."
40 Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Marie Magdalská a Marie, matka Jakuba mladšího a Josese, a Salome,
41 které chodily s ním a jemu sloužily, když byl v Galileji, a mnoho jiných, které s ním vystoupily do Jeruzaléma.
42 A když již nastal večer, poněvadž byl den přípravy, to jest den před sobotou,
43 přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který sám také očekával Boží království. Osmělil se, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.
44 Pilát se podivil, že by byl již mrtev. Zavolal si setníka a otázal se ho, je-li to dlouho, co zemřel.
45 A když se to od setníka dověděl, daroval mrtvé tělo Josefovi.
46 Ten nakoupil jemné plátno, sundal ho s kříže, zavinul tím plátnem a uložil ho v hrobce, která byla vytesána ve skále, a ke vchodu do hrobky přivalil kámen.
47 Marie Magdalská a Marie [matka] Josesova pozorovaly to místo, kam byl uložen.
1 Když pominula sobota, Marie Magdalská, Marie [matka] Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho.
2 A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházejí k hrobce.
3 A říkaly si: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?"
4 A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký.
5 Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se.
6 On pak jim říká: "Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Vstal z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili.
7 Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl."
8 Vyšly a utekly od hrobky; zmocnilo se jich totiž třesení a byly zcela bez sebe. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.
9 Ráno prvního dne týdne, když Ježíš vstal, ukázal se nejprve Marii Magdalské, od níž kdysi vyhnal sedm démonů.
10 Ona šla a oznámila to těm, kteří byli s ním a kteří teď plakali a truchlili.
11 A oni, když uslyšeli, že opět žije a že ho spatřila, neuvěřili.
12 Po tom se v jiné podobě ukázal dvěma z nich cestou, když šli na pole.
13 A oni odešli a oznámili to ostatním, ale ani těmto neuvěřili.
14 Nakonec se ukázal Jedenácti, když byli u stolu; pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného [z mrtvých].
15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření.
16 Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.
17 Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky,
18 budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce, a budou se mít dobře."
19 Potom, když jim to pověděl, byl Pán Ježíš vzat vzhůru do nebe a posadil se po pravici Boží.
20 Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. [Amen.]