1

1 Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení.

2 Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.

3 Víte, že přezkoušení vaší víry přináší vytrvalost.

4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.

6 Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

7 Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

8 muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.

9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:

11 vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč v tom, co činí uvadne.

12 Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.

13 Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: 'Jsem pokoušen od Boha.' Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.

14 Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.

15 Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

16 Nenechte se klamat, moji milovaní bratři.

17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení.

18 On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.

19 Víte to, moji milovaní bratři. Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

20 Neboť hněv muže spravedlnost Boží nepůsobí.

21 Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.

22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří sami sebe klamou.

23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;

24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, nýbrž klame své srdce, jeho zbožnost je marná.

27 Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.

2

1 Moji bratři, nespojujte víru v našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy, s přijímáním osob.

2 Když vejde do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem a v nádherném šatě, a vejde také chudý člověk ve špinavém šatě,

3 a vy věnujete pozornost tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: 'Ty si sedni pohodlně sem', a chudému řeknete: 'Ty postůj támhle nebo si sedni [sem] pod mou podnož',

4 cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci se zlými pohnutkami?

5 Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

6 Vy však jste zneuctili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni před soudy?

7 Což nehanobí právě oni to vznešené jméno, které bylo nad vámi vzýváno?

8 Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe', dobře činíte.

9 Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky.

10 Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech.

11 Vždyť ten, kdo řekl: 'Nezcizoložíš', řekl také: 'Nezavraždíš'. Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona.

12 Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.

13 Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud.

14 Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit?

15 Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy,

16 a někdo z vás jim řekne: 'Odejděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte se', a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné?

17 Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.

18 Někdo však řekne: 'Ty máš víru a já mám skutky.' Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.

19 Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se.

20 Chceš však poznat, ó prázdný člověče, že víra bez skutků je neúčinná?

21 Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka?

22 Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ze skutků se stala víra dokonalou.

23 I naplnilo se Písmo, které praví: 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost' a byl nazván Božím přítelem.

24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.

25 A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i prodejná žena Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou?

26 Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

3

1 Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji.

2 Neboť všichni často chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo.

3 Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím celé jejich tělo.

4 Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.

5 Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí!

6 I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje běh našeho života a sám je zapalován Gehennou.

7 Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,

8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.

9 Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby.

10 Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemůže být!

11 Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?

12 Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Tak ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.

13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti.

14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.

15 To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.

16 Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.

17 Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky.

18 Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.

4

1 Odkud jsou války a boje mezi vámi? Zdali ne odtud - z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech?

2 Dychtíte, ale nemáte. Vraždíte a žárlíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Bojujete a válčíte, a nic nemáte, protože nežádáte.

3 Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.

4 Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

5 Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: 'Žárlivě touží Duch, který v nás přebývá'?

6 Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto praví: 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.'

7 Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás.

8 Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé dvojí mysli.

9 Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.

10 Pokořte se před Pánem, a povýší vás.

11 Nemluvte jeden proti druhému, bratři. Kdo mluví proti bratru nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem Zákona, nýbrž soudcem.

12 Jeden je zákonodárce a soudce, ten, který může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?

13 Nuže nyní vy, kteří říkáte: 'Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat' -

14 nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.

15 Místo toho byste měli říkat: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to nebo ono."

16 Vy se však chlubíte ve své chvástavosti. Každé takové chlubení je zlé.

17 Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.

5

1 Nuže nyní, boháči, plačte a naříkejte nad svými trápeními, která na vás přicházejí.

2 Vaše bohatství je shnilé a vaše šatstvo je rozežráno moly.

3 Vaše zlato a stříbro zrezavělo a jejich rez bude na svědectví proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nashromáždili jste si v posledních dnech.

4 Hle, mzda, kterou jste zadrželi dělníkům, kteří požali vaše pole, hlasitě křičí, a volání ženců pronikla k sluchu Pána Sabaoth.

5 Hýřili jste na zemi a oddávali se rozkoším. Vykrmili jste svá srdce v den porážky.

6 Odsoudili a zavraždili jste spravedlivého; on vám neodporuje.

7 Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane podzimního a jarního deště.

8 Buďte i vy trpěliví a upevněte svá srdce, protože Pánův příchod se přiblížil.

9 Nenaříkejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!

10 Za vzor ve snášení zlého a v trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu.

11 Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a viděli jste, jaký konec mu připravil Pán. Neboť Pán je plný soucitu a slitování.

12 Především nepřísahejte, moji bratři, ani při nebi ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Vaše 'ano' ať je 'ano' a 'ne' ať je 'ne', abyste nepropadli soudu.

13 Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Bohu chvály!

14 Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu.

15 A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.

16 Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže usilovná modlitba spravedlivého.

17 Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; pomodlil se opravdově, aby nepršelo, a vskutku nezapršelo na zemi po tři roky a šest měsíců.

18 A znovu se pomodlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu.

19 Moji bratři, zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí zpět,

20 ať ví, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.